Divadelní režie - Višňový sad

Své poslední dílo píše Čechov těžce nemocný, "po čtyřech řádcích denně, s nesnesitelným utrpením" (1903 – 1904) Višňový sad (4 jednání) je hra o minulosti, přítomnosti a budoucnosti Ruska. Je obrazem zániku statkářské šlechty (Raněvská, Gajev), rozmáhání nové, podnikavé třídy (Lopachin) a příchodu ruského revolučního proletariátu... Jedná se o tragicky laděnou komedii, která zachycuje období konce 19. a začátku 20. století.

Smilková oceňuje v Čechovových hrách zejména ironii a humor, odmítá tradiční výklad postav a tradičně podtrhovanou atmosféru plnou zámlk, bezvýchodnosti a předtuchy tragédie. Vychází z autorem označovaného žánru jeho her jako vaudevillů, charakterizuje jejich styl jako výbušný, dynamický, plný humoru a tajemství. S tímto přístupem vytvořila také pro ostravskou inscenaci Višňového sadu textovou koláž spojující repliky z překladu Leoše Suchařípy a z aktuálně vznikajícího překladu Terezy Pogodové a vlastního. Konečný scénář se pak ještě upravovala v průběhu zkoušek metodou týmové spolupráce, příznačnou spíše pro experimentální a studiové scény.

Účast na mezinárodních divadelních festivalech v Praze a v Hradci Králové.
Inscenace nominována na Cenu Alfréda Radoka.

   

Ostatní divadelní hry: