Lermontov napsal a pokusil se vydat Maškarádu poprvé v roce 1835. Tato tříaktová verze, která se nedochovala, byla odmítnuta cenzurou, a autor začal dílo přepracovávat. Dochovala se část další rukopisné verze hry, která se liší od oficiálně dochované verze čtyřaktové, tzv. kanonické, která vznikla následně připsáním čtvrtého dějství a která je onou nejznámější variantou mající svou dlouhou inscenační tradici. Jednotlivé verze hry se kromě počtu dějství lišily také jmény postav a rozlišnou velikostí jejich partů (např. postava Kazarina hrála patrně velkou úlohu v nedochované první verzi, v kanonické verzi některé pasáže nahradil part Neznámého a v poslední verzi, ze které je Neznámý zcela vypuštěn, přešel text opět na Kazarina). Rozlišné byly také závěry her.
Poslední verze Maškarády se pak už liší velmi zásadně: již samotným názvem - Arbenin, počtem dějství - je jich pět, postavami (chybí Neznámý, Štralová, přibývá Olinka, zvětšuje se úloha Kazarina i Spricha), zápletkou i jejím rozuzlením, ale také básnickým jazykem, stylem. Arbenin poslední, stejnojmenné verze Maškarády - to už není jen romantický zoufalec; autor zde vykročil daleko za hranice psychologického realismu a společen ské kritiky, která předjímá satiru a tragikomický pohled na svět. Drama Arbenin má sice lyricky básnický jazyk, ale způsob rozvr žení dramatu, tvorba situací a náznak mizanscén, se dá již pova žovat za ryze moderní drama a v mnohém svou nedourčenosti] připomíná spíše scénář. I tato verze byla však cenzurou zakázá na. Zákaz Maškarády trval až do roku 1842, kdy poprvé vyšla] v okleštěném vydání tiskem.
Teprve v roce 1862 byla Maškarád poprvé uvedena na jevišti, a to v Malém divadle v Moskvě (opě v redukované podobě) a v Alexandrijském divadle v Petrohrad (zde se hrála kanonická čtyřaktová verze). Byla to však pouz benefiniční představení. Prvním oficiálním nastudováním byl až inscenace V. E. Mejercholda v roce 1917. Ten také původn uvažoval o nastudování verze Arbenin, záměr však neuskutečnil protože text považoval za příliš volný.
O aktuálnosti hry v totalitních režimech svědčí pozoruhodn fakt, že za Stalinovy éry byly v Sovětském svazu zakázány pře devším dvě hry: Shakespearův Richard III. a Lermontovov.
premiéra: | 2005 |
---|---|
ocenění: | Inscenace nominována na cenu Alfréda Radoka |
divadlo: | Slovácké divadlo Uherské Hradiště |
AutorMichail Jurjevič Lermontov
RežieOxana Smilková
Asistent režieDavid Vacke
PřekladAlena Morávková
ChoreografieHana Charvátová
Scéna a kostýmyJevgenij Kulikov
HudbaPavel Helebrand
ÚpravaOxana Smilková
HerciMartin Vrtáček, Jitka Josková, Anna Pospíchalová, Josef Kubáník, Jiří Hejeman, David Vacke
DIVADLA Národní divadlo PRAHA, Ha Divadlo BRNO, Slovácké divadlo UHERSKÉ HRADIŠŤĚ, Národní divadlo Moravskoslezské OSTRAVA,Divadlo mimiky a pohybu MOSKVA, Studio Marta BRNO, Slezské divadlo OPAVA, Karlovarské městské divadlo KARLOVY VARY,Komorní scéna Aréna OSTRAVA, Divadlo Questors LONDÝN
DIVADELNÍ A FILMOVÍ HERCI Miroslav DONUTIL, Ondřej PAVELKA, František NĚMEC, Jan NOVOTNÝ, Vilém UDATNÝ, Sabina KRÁLOVÁ, Jiří KRYTINAŘ, MartinPREISS, Jiří REIDINGER,
Jana BOUŠKOVÁ, Jan VLASÁK, Milan STEHLÍK, Petr PELZER, Tomáš PETŘÍK, Zuzana ŠAVRDOVÁ, HanaŠEVČÍKOVÁ, Vladislav BENEŠ, Klára JERNEKOVÁ,
Eva SALZMANNOVÁ
Copyright © 2008 - 2015 Oxana Smilková
Publikování nebo další šíření obsahu serveru www.smilkova.cz
je bez písemného souhlasu zakázáno.