DIVADELNÍ REŽIE - Světová duše

ešuDávotěvS aneb Světová duše ...
(osudy zařazené mezi slovy) inspirovaná mimoslovním prostorem Čechových her, obrazem Leonarda da Vinci "Gioconda", poezii Mariny Cvětajevové a osobnostmi Arenije Tarkovského a Rudlfa Steinera.

O co nám jde?
O změnu! Změnu sebe sama! Vytvoření sebe sama! Vytvoření ze sebe sama Tvůrce!

Tato inscenace provádí výzkum mimoslovního prostoru Čechovových her (Višňový sad a Racek) na základě zkoumání podmínečných okolností vypouštějících jejich slavné příběhy. Jedná se o zvratné a zlomové okolnosti v kostrách obou syžetů, strhávajících i ovlivňujících vývoj všech jejich postav.

Ve Višňovém sadu je takovou okolností dražba Višňového sadu. Je zasahující do života všech postav hry. V Rackovi se takovou okolností stává událost vzpoury autora a zrušení vlastní hry během premiéry samotným Treplevem. Tento čin odstartuje vztahy mezi všemi postavami. Ale abychom našli jedinečný unikátní prostor pro náš cíl, potřebujeme si vybavit ještě pár důležitých okolností. Zaprvé to, že hra Višňový sad je poslední hrou smrtelně nemocného Čechova. Hrou, která je možná jeho uměleckou závětí?

A Světová duše, napsána Treplevem v Rackovi, je taky osudovým dílem této postavy, jejím vlastním divadelním manifestem, navrhujícím nové pojetí divadla i herecké tvorby. A to znamená, že je poselstvím i samotného Čechova, jen pochází z jiné časové relace a vyjadřuje se přes postavu. Pamatujeme taky, že hlavním tématem celkové dramatiky Cechova je osudovost lásky a její mimočasovost i nesmrtelnost.

Princip spojitosti všech těchto maximálně napjatých okolností nám dovoluje vytvořit nový kreativní prostor pro náš umělecký výzkum: jedinečný a společný pro postavy z obou her. V něm se pokusíme prozkoumat zóny k vlastnímu hereckému autorství. Jaké jsou vazby příbuzenství rodu Gajevových s Višňovým sadem? Kdo je Raněvský? Jak se mohou propojovat postavy z Racka a Višňového sadu? Čím je hra Trepleva Světova duše pro postavy Racka i Višňového sadu?

Ale co s tím má společného Gioconda? Proč ona?

Možná, že nám její přítomnost odhalí ještě jednu vlastnost klasiky?

Obrazná struktura inscenace se rozvíjí v měnících se časových relacích... Možná je to koláž z poetických rituálů, z chaosu asociací, fantasmagorií?Z černé skříňky lidské duše z nejutajenějších míst lidského vědomí a podvědomí.

Popis hry

Titulní strana		Obsah
Obsah		Obsah

tvůrci a obsazení

• AutorOxana Smilková

• RežieOxana Smilková

• Asistent režieDavid Bosh

• HudbaVít Malecha, Matyáš Darnady, David Bosh

• OsvětleníBarbora Sosnovcová

• ZvukJohanka Nováková

• Pohybová spolupráceHana Halberstadt

• VýpravaJevgenij Kulikov

• HerciAneta Klimešová, Vít Malecha