První Čechovova hra, kterou psal přímo pro Moskevské umělecké divadlo. O útěcích člověka před sebou samým vypráví nová „čecho-vovská" inscenace Oxany Smilkové, kterou nastudovala spolu s herci Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Hrou Antona Pavlovice Čechova Strýček Váňa vytvořila na odvážně pojatém jevišti, zaplněném nostalgicky působícími předměty, silný příběh o lidech, kteří své sny a životní plány z nedostatku odvahy projektují do ostatních a při setkání se skutečností prožívají bolestné rozčarování.
Režisérka na své hrdiny neshlíží z kazatelského stupínku, ale jejich omyly jemně odhaluje a předvádí s hlubokým soucítěním ve chvíli, kdy na Vojnického statek přijíždí stárnoucí Serebrjakov (Jan Filip) s mladou ženou Jelenou (Tereza Bebarová). Dvojice z města naruší poklidný chod domácnosti a zatímco se mezi proutěnými křesly a pianem prohání mládež v čele se Soňou (Lenka Břenková) na kolečkových bruslích a lékař Astrov (Jan Fišar) na starém bicyklu, Vojnickij neboli strýček Váňa (Tomáš Jirman) si uvědomuje svůj omyl, když věří, že smyslem jeho života je obětování se tchánovi Serebrjakovi.
Inscenace je záměrně proseta komickými akcemi, při kterých o to zřetelněji vystupuje na povrch tragika útěků postav před pravdou. Ještě než se v jedné z vrcholných pasáží inscenace oddají takřka rituálnímu tanci a zpěvu „Pijme vodku", kterým snad volají po vysvobození ze lži, stárnoucí Vojnická (Milena Asmanová) směšně dokazuje okolí svou dívčí mladost a Astrov i Jelena cynismem a koketérií zastírají duševní prázdnotu. Absurdita jejich počínání rafinovaně graduje v okamžiku, kdy poznanému Váňovi hrají divadlo o umírající labuti ve směšných kostýmech baletek s peřím kolem pasu, aniž si uvědomují, že umírají vlastně oni sami. Inscenace si ponechává zadní vrátka pro katarzi. Ta zazní na závěr v replikách křehké Soni, která na houpačce do tmy a do ticha opakuje slova o víře v život.
Výtvarné řešení scény i hudba odpovídá celkovému pojetí inscenace - rozevláté a rozehrané v jemných pastelových tónech s hudebními motivy Čajkovského Labutího jezera i Bizetovy Carmen. Vyvážené jsou také herecké výkony, které se nechaly opatrně vést skrytou rukou režisérky, aby hlubokou podstatu Čechovova díla nezaplašily.
Michaela Vetešková
premiéra: | 1998 |
---|---|
ocenění: | Účast na mezinárodních divadelních festivalech v Praze, Plzni a Nitře. Inscenace nominována na Cenu Alfréda Radoka a získala ocenění jako nejlepší inscenace roku 1998. |
divadlo: | Národní divadlo Moravskoslezské, Ostrava |
AutorAnton Pavlovič Čechov
RežieOxana Smilková
PřekladLeoš Suchařípa
ChoreografieOxana Smilková
Scéna a kostýmyJevgenij Kulikov
HudbaPavel Helebrand
DramaturgieMarek Pivovar
HerciJan Filip, TerezaBebarová, Lenka Břenková, Milena Asmanová, Tomáš Jirman, jan Fišar, Zdeněk Kašpar, Alexandra, Gasnárková, Vladislav Georgiev, Samuel Mach
DIVADLA Národní divadlo PRAHA, Ha Divadlo BRNO, Slovácké divadlo UHERSKÉ HRADIŠŤĚ, Národní divadlo Moravskoslezské OSTRAVA,Divadlo mimiky a pohybu MOSKVA, Studio Marta BRNO, Slezské divadlo OPAVA, Karlovarské městské divadlo KARLOVY VARY,Komorní scéna Aréna OSTRAVA, Divadlo Questors LONDÝN
DIVADELNÍ A FILMOVÍ HERCI Miroslav DONUTIL, Ondřej PAVELKA, František NĚMEC, Jan NOVOTNÝ, Vilém UDATNÝ, Sabina KRÁLOVÁ, Jiří KRYTINAŘ, MartinPREISS, Jiří REIDINGER,
Jana BOUŠKOVÁ, Jan VLASÁK, Milan STEHLÍK, Petr PELZER, Tomáš PETŘÍK, Zuzana ŠAVRDOVÁ, HanaŠEVČÍKOVÁ, Vladislav BENEŠ, Klára JERNEKOVÁ,
Eva SALZMANNOVÁ
Copyright © 2008 - 2015 Oxana Smilková
Publikování nebo další šíření obsahu serveru www.smilkova.cz
je bez písemného souhlasu zakázáno.